Tato kapitolka obsahuje hodně divoké spekulace, tak ji prosím berte hodně s rezervou. I když na druhou stranu kdo ví, co všechno dřív bylo možné… V předchozích odstavcích jsem zmiňoval knihu „The sacred mushrooms and the cross“, kterou napsal anglický lingvista John Marco Allegro a vyslovuje v ní velmi mnoho opravdu silně „kacířských“ názorů. Není se co divit, že jeho kniha byla po svém vydání tak nesmiřitelně odmítnuta. Allegro se totiž svými vývody tak říkajíc „trefuje muchomůrkou“ do samotných základů velkých náboženství. Ale jak už jsem zmínil, ani zdaleka nezůstal sám – v jeho stopách se postupně vydali další autoři a někteří z nich byli ještě mnohem radikálnější než Allegro. Možná, že církev později velmi litovala, že svými radikálními útoky proti Allegrovi vlastně udělala jeho názorům tak širokou „reklamu“…
Nedávno jsem narazil na jednu zajímavou a méně známou knihu na toto téma. Je psána v polštině, má titul „Święty Grzybóg“, tj. „Svatý houbo-bůh“ a napsal ji mladý polský malíř a psychonaut Waldemar Borowski a ten se pouští do opravdu velmi odvážných a velmi kontroverzních spekulací. Ani jsem nečekal, že by v Polsku, které je tradičně hodně katolické, mohla taková kniha vůbec vzniknout – ale možná že právě proto to bylo pro něj tak silné téma…
Ne, že bych se všemi jeho vývody souhlasil, ale na druhou stranu, je to dobré čtení, které vás vyprovokuje k mnoha úvahám. Autor nabízí mnoho velmi zajímavých postřehů, mimo jiné ukazuje, že možná i v Evropě existovali v minulosti „červení šamané“ – a to papežové. Zkuste si najít na internetu portréty papežů 16. a 17. století – oblečení papežů na těch starých obrazech je hodně zvláštní a tak nějak podivně hodně to připomíná muchomůrku červenou.
Červená čepice na hlavě, červená pláštěnka přes ramena (nazývá se „mozetta“) a pod tím krajková bílá košile (rocheta) a vespod bílý talár. Hlavně ta prudce elegantní prostřední krajková rocheta je pozoruhodná v kontextu celého toho úboru. Celé dohromady to totiž až příliš nápadně připomíná červenou muchomůrku – červená hlavička, bílý „krajkový prstenec“, bílá nožička. Podobnost „čistě náhodná“, prostě tehdy byla taková móda, že?
A i různí jiní církevní hodnostáři – kardinálové, papežští legáti a další – také chodili v červeném či červeno-bílém. A co červené „hermelínové“ pláště králů – často s bílými či zlatými aplikacemi připomínajícími z dálky světlé tečky jako u muchomůrky? A červené „čepičky“ v královských korunách, z nichž některé dokonce mají na starých vyobrazeních také „bílé tečky“ – zřejmě jsou to našité bílé perly. Kdo ví, možná těch „červených šamanů“ bylo víc?
Tihle hodnostáři samozřejmě asi nechodili sbírat muchomůrky. Ale pokud bychom připustili možnost, že se jejich oblečení opravdu odvozovalo od muchomůrky červené, mohlo to být proto, že pro ně byla nástrojem jejich vědění a moci? Vždyť se přece sem tam dá doslechnout o tom, že se v tripu dá dělat „magie“ – ale ne že bych to někomu doporučoval zkoušet. Ale kdyby „čirou náhodou“ tihle hodnostáři byli takoví „muchomůrkoví mágové“ – nebo se za ně aspoň vydávali?
V ještě pozdější době pak takové oblečení mohlo být už jen „cargo-kultem“. „Dole“, mezi obyčejnými lidmi, bylo náboženství asi o hodně jiné, než jaké bylo „nahoře“ u mocipánů. Dějiny nám ukazují středověké papeže a vladaře jako vojevůdce a dobyvatele – těm by se taková „muchomůrková magie“ asi docela hodila, ne? Ale jak říkám, berte prosím tento text jen jako takovou divokou spekulaci pro „mentální osvěžení“…
