Intenzita tripu se dá ovlivnit nejenom množstvím přijaté látky. Existuje totiž možnost psychicky vzdorovat účinku látky, případně si ho nějak „modulovat“. A tohle je poměrně záludná záležitost, protože to může přerůst až v jistý druh sebeklamu, nalhávání si něčeho. Stan Grof například uváděl, že měl pacienta, který projevoval tak silnou schopnost sebekontroly a tak silnou snahu „nepoddat“ se terapii, že prý dokázal vzdorovat i zcela extrémním dávkám LSD, aniž by to na něj mělo jakýkoliv psychedelický účinek.

Někteří psychonauté také uvádějí, že si až postupem času uvědomili, že si během tripů ponechávali jakousi část vědomí „neovlivněnou“ a že z této „izolované“ části pak celý trip „sledovali“. Už jsem tu už jiném textu zmiňoval, že na workshopu holotropního dýchání v září 2017 v Praze říkala jedna účastnice, která vypadala velice upjatě a zjevně se neustále silně kontrolovala, že si musí brát hodně velké dávky psychedelik, aby na ni vůbec měla nějaký vliv…

Takže intenzita tripu opravdu nezáleží jen na množství látky. Nejzásadnější je přijetí účinku a otevření se mu s důvěrou a láskou – jakkoliv to zní třeba jako fráze. Ale takový postoj vyžaduje opravdu vhodný a bezpečný set a setting a velice dobrou informovanost. Nemůžete přistoupit s důvěrou k něčemu o čem nic nevíte. A dobrý sitter je také velkou pomocí, protože je pro vás „kotvou v realitě“, takže se můžete bez obav vydat do „hyperprostoru“ – ale musí to být opravdu zkušený sitter, který sám má plnou důvěru v psychedelický prožitek a jeho projevy.

Také je potřeba, abyste mohli během tripu naprosto svobodně projevit emoce – a to ať už „hysterický kosmický smích“ a nebo naopak „nejstrašnější nářky“ – protože právě projevení emocí je často tou nejdůležitější částí psychedelické terapie… Takto pak můžete prožít nesmírně hluboký a intenzivní trip i na relativně malé dávce. A nebo naopak můžete doslova vyplýtvat velké množství kvalitní látky takřka bez užitku, protože k tripu přistoupíte nevhodným způsobem či se skrytým vnitřním strachem a účinku budete celou dobu více či méně vzdorovat.

Ale znovu opakuji, co už jsem psal mnohokrát, toto není oblast pro nezodpovědné experimentování – tady se dotýkáte nejhlubších hlubin sebe sama a tam můžete potkat všelicos – vzpomeňte si na „Balroga“ z Pána prstenů. Pokud se rozhodnete „kopat tak hluboko“, musíte si být jistí, že víte co děláte a že dokážete přijmout a zvládnout to, co v těch hlubinách svého osobního i kolektivního podvědomí objevíte…